Protože chceme být připraveni, až se nás léto (a suchá koryta) zeptá, co jsme dělali na jaře, když všude teče spousta vody, vyrazili jsme v sobotu na horní Jizeru. Bylo rozhodnuto, že pojedeme na raftu jeden z nejzajímavějších úseků, který vůbec Jizera nabízí – od Mýta přes takzvaný Ostrov Hrůzy až do Jablonečku. Díky tomu, že se nás sešlo tak akorát, vešli jsme se na jeden raft. I když průtok nebyl úplně optimální a pár kubíků vody navíc bychom ocenili, bylo z toho pěkně strávené dopoledne. Měli jsme možnost vyzkoušet nový symetrický raft firmy Robfin, který je samovylévací po celém obvody dna. Jedná se o raft na těžší vodu a je o moc příjemnější než hojně používané rafty Colorado od Gumotexu. Nehrozí, že je kormidelník víc ve vodě, než v raftu. Velkou výhodou je také to, že pokud dojde k zaklesnutí špičky raftu, nenaplní se raft vodou, což u Colorada umí v komplikované situaci způsobit ještě větší problémy…
Samozřejmostí, kterou v tomto období nelze podcenit, je dobré vybavení – dlouhý neopren, přilba a vesta s dostatečným výtlakem. Vodáka ochrání před chladnějším počasím a hlavně zvýší jeho „odolnost” při neplánované koupeli v ledové vodě. Naše posádka už patří k těm zkušenějším, takže jsme si rozumným výběrem cesty a sledováním proudnice odpustili nepříjemnou rozplavbu a až na jedno uvíznutí na kameni uprostřed koryta se nic nečekaného nepřihodilo. Jizera je v tomto úseku relativně úzká, takže některé průjezdy mezi kameny byly natěsno, ale vody bylo tak akorát, abychom ještě s velkým raftem bez problémů projeli.
Některá místa, která jsme si od loňska pamatovali, byla za nižšího stavu vody dost odlišná, takže ani ten, kdo už úsek jel vícekrát by se tu znovu nenudil. Některé větší vlny dokázaly prověřit, jestli se člověk nohama drží v poutkách.
Díky slunečnému počasí a čisté vodě jsme si z raftování na Jizerě odvezli spoustu krásných zážitků. A ti z nás, kteří se až moc navlékli do neoprénu si neodpustili první dobrovolnou jarní koupel…
